Jdi na obsah Jdi na menu
 


Havírna - Cumberk (převzato)

19. 1. 2007

Švařec – Cumberk

Polymetalické historické ložisko ve štěpánovském rudním revíru


Souřadnice S42:
49° 30,975´
16° 21,610´
502 m.n.m.
mapa KČT č. 50 (F1)


Klíčová slova: moravikum, štepánovský rudní revír, polymetalické zrudnění


Zbytky těžebních jam a odvalů (foto 1 a 2) označované dnes jako Cumberk u Švařce se nacházejí asi 2,5 km ssv. od Štěpánova (mapa 1) a přístup je po silnici Štěpánov – Koroužné, ze které se odbočí ve Švařci směr Čtyři Dvory a cca 800 m za odbočkou najdeme v lesích nad silnicí zbytky po dolování (foto 3, 4 a 5).


Lokalita spadá do štěpánovského rudního revíru, což je oblast historického dolování na stříbrné, olověné a měděné rudy. Historie těžby v tomto revíru je velmi bohatá. V některých pracích se objevují úvahy o možnosti těžby již v době bronzové, ale první doložitelné informace o těžbě pocházejí z poloviny 13. století a jednalo se o těžbu stříbrných rud. Stříbrné doly u Švařce jsou doloženy z 16. století, jako majetek pánů Viléma a Jana u Pernštejna. Značné množství informací o většině výskytů v štěpánovském revíru pochází ze 17. a 18. století, zejména z dob Marie Terezie. Systematickému prospekčnímu průzkumu došlo za 1. světové války, kdy byly nově raženy tři nové štoly zaměřené na těžbu Cu rud. Doly byly uzavřeny v roce 1919 a v roce 1934 byly krátce těžen baryt. Při průzkumu v 60. letech byly vyzmáhány některé starší práce a vyraženo dílo na Panisádku (Švařec) a štola Mír. Poslední průzkum se prováděl v 80. letech.


Přehled lokalit štěpánovského revíru je uveden v následujícím přehledu. Topografická situace je na obrázku 1, číslování lokalit souhlasí s obrázkem (podrobnosti viz Houzar et al., 2000):

1. Korouženská štola na levém břehu Svratky, 200 m sv. od mostu. Délka k závalu asi 60 m, zastižena je rudní žíla.

2. Odvaly nad Korouženskou štolou asi 50 m v. od ústí štoly odvaly s galenitem, sfaleritem a arzenopyritem.

3. Zemanovo pole (důl sv. Felixe) asi 500 m jz. od mostu v Koroužném pozůstatky po dolování stříbrných rud.

4. Důlní dílo za samotou Vorel je asi 500 m ssz. od mostu ve Švařci, zavalené historické dílo naposledy otevřené v 60. letech minulého století.

5. Švařec – Panisádek jsou drobné zbytky hald se sfaleritem a galenitem asi 100 m ZJZ od mostu přes Svratku ve Švařci.

6. Švařec – Za Kaplí jsou drobné zbytky po dolování.

7. Šachta Cumberk asi 1200 m vjv. od Švařce na pravém břehu potoky má hloubku 50 m a je přístupná.

8. Odvaly na vrchu Hora se nacházejí asi 300 m jv. od Švařce.

9. Štolka u Kinců sleduje Pb-Zn zrudnění cca 10 m.

10. Čtyři Dvory – Hrachovce je patrně středověké dílo a několik odvalů.

11. Borovec – štola Marie Terezie se nachází za domem čp. 121 v Záskalí. Nad ní je několik odvalů.

12. Borovec – Cechhaus asi 400 m jz. od mostu přes Svratku ve Švařci a tvoří jeden komplex s Měděnou štolou.

13. Borovec – Kupfrštola je největší dílo v oblasti – má tři patra, je částečně přístupná.

14. Borovec – Tagštola je zavalená, údajná délka je 100 m.

15. Odvaly nad Kupfrštolou 500 m ssv. od mostu přes Svratku v Borovci jsou rozsáhlé haldy a dobývky.

16. Štola Na Bukovské je asi 600 m j. od od mostu přes Svratku v Švařci je přístupná a sleduje křemennou žílu, v okolí jsou haldy.

17. Jaroslav je staré důlní dílo 400 m J od štoly Na Bukovské s nápadným odvalem.

18. Borovecká štola je jedna z nejstarších a ústí asi 10 m nad řekou, 130 v. od mostu v Borovci.

19. Štola a šachta Bárov je v těsné blízkosti Borovecké štoly.

20. Štěpánov nad Svratkou – Havírna je rozsáhlé území s pozůstatky historické těžby j. od silnice Záskalí  Čtyři Dvory asi 1,5 km v. od Záskalí. Často označováno jako Cumberk.

21. Na barytě je štola asi 250 jv. od mostu v Borovci, uzavřeno mříží.

22. Štola Mír 300 m vsv. Od mostu v Borovci, přístupná a sleduje křemen-barytový žilník.

23. Šachta na Mírem a štolka Učitýlek se nachází asi 80 m vsv. od vstupu do štoly Mír.

24. U Vysoké skály je pruh odvalů při západním hřebeni Vysoké skály.

25. Olešnička – Nad ovčírnou jsou zcela rekultivované zbytky po historické těžbě.

26. Štola sv. Antonína Paduánského je na levém břehu potůčku 1150 m jv. od Olešničky a sloužila jako dědičná štola.

27. Horní Čepí – odvaly v Pavelkově lese asi 900 m sz. od obce. Jedná se o celý pinkový tah.

28. Odvaly na Čepičkově vrchu jsou na rudní mineralizaci velmi chudé.


Štěpánovský rudní revír je široký 1,5 km a dlouhý 5-7 km od Horního Čepí po Koroužné. Všechna ložisky jsou spjata kalcitickými a dolomitickými mramory v metapelitech olešnické skupiny (mapa 2). V nadloží se nachází „moravská svorová zóna“ do které zrudnění zpravidla nezasahuje, podloží tvoří bítešská skupina moravika na jejímž okraji se nacházejí ložiska v Havírně a Horním Čepí.

Převládající horninou olešnické skupiny jsou metapelity – převážně biotitové pararuly místy fylitového vzhledu s asociací křemen + biotit + plagioklas ± muskovit ± granát. Akcesoricky jsou místně zastoupeny turmalín, kalcit, amfibol, chlorit, apatit, zirkon, staurolit nebo kyanit. Vložky v metapelitech tvoří mramory šedé barvy s asociací kalcit + křemen + flogopit + pyrit + grafit. V metapelitech i mramorech jsou přítomny polohy drobnozrnných světlých kvarcitů místy se objevují metabazity. Podložní bítešská rula obsahuje až metrové vložky amfibolitů (místy granátických) a v blízkosti rudních akumulací je silně chloritizována a limonitizována.


Celý štěpánovský revír leží v prostoru moravskoslezského zlomového pásma mezi brunovistulikem a svrateckým krystalinikem, resp. moldanubikem. Většina ložisek je vázána na krystalické vápence, místy na bítešskou rulu. Rudní polohy jsou spjaty s poruchovými zónami S-J směru. Nadložní větev je na styku svrateckého krystalinika a olešnické skupiny má mocnost 5-15 m a je vyplněna rozdrcenými alterovanými svory. Podložní větev tvoří dislokační pásmo v mramorech o mocnosti 22-26 m. Rudní roztoky mohly pronikat horninami v různých stadiích deformace a často opakovaně. Ložiskové poměry jsou tak v celém revíru komplikované.


Z hlediska morfologie rudních těles můžeme rozlišit zrudnění:

·    rudní žíly – převážně ložní křemenné, barytové a karbonátové (Koroužné, Havírna, Cumberk a Borovec)

·    metasomatické zrudnění – celé kry mramoru jsou zatlačeny agregáty hydrotermálního křemene, karbonátů, sfaleritu a galenitu (Panisádek, Zemanovo pole, Mír). Rozlišení obou typů není vždy jednoznačné.

Podle okolních hornin lze rozlišit dva typy rudních akumulací:

·    tělesa v nekarbonátových horninách olešnické skupiny a v bítešské rule mají zpravidla charakter žil a žilníků

·    rudní horizonty v mramorech olešnické skupiny mají charakter metasomatických těles nebo pravých či ložních žil.

Na základě mineralogicko-geochemických charakteristik lze vyčlenit (Malý, 2000):

·   zrudnění typu Pb-Zn-(Sb) je žilného i metasomatického typu, ve kterém převládá galenit (až 1051 ppm Ag a 2100 ppm Sb) a sfalerit (do 4,4 hm.% Fe a 0,5 hm.% Cd) nad pyritem, chalkopyritem a arzenopyritem (např. Koroužné, Cumberk nebo Havírna)

·   zrudnění typu Cu-Pb- (Zn) je výhradně žilného typu a převládá chalkopyrit (max. 300 ppm Ag a 4000 ppm Zn) a galenit (max. 100 ppm Ag), méně pak sfalerit, tetraedrit, djurleit nebo pyrit.

Sulfidy ve zrudněních Pb-Zn-(Sb) vznikly při teplotách 200-250°C, většina hlušinových minerálů pak při 150-180°C. Zrudnění Cu-Pb-(Zn) je nízkoteplotní, kdy sulfidy i hlušinové mnerály vznikaly za teplot  do 130°C z fluid s nízkou salinitou. Síra v hydrotermálních roztocích pochází z oklních hornin, jako zdroj uhlíku sloužily okolní mramory.


Pb-Zn ložisko na lokalitě Švařec-Cumberk je uloženo ve vápencích komplexu hornin svratecké klenby moravika při přechodu vranovsko-olešnické série do svorové zóny. Těsné okolí je budováno dvojslídnými svory s granátem, fylity s různým zastoupením sericitu, chloritu a grafitu, biotitovými a granát-amfibolovými rulami, amfibolity, krystalickými vápenci a kvarcity. Jednotlivé typy tvoří polohy, které se střídají a vzájemně do sebe přecházejí.

Rudní mineralizace je vázána na krystalické vápence, kvarcitické a sericitické ruly nebo na brekciovitou zónu o mocnosti až 2 m. Celé ložisko má přibližně čočkovitý tvar a je protaženo S-J směrem. Zrudnění je metasomatické, které je překrývano žilkovitým zrudněním vyplňujícím síť puklin. Rudní roztoky způsobili nahrazení vápenců sfaleritem a galenitem a rudní minerály tvoří vtroušeninové až hnízdovité textury. V intenzivně porušených horninách vznikly žilkovité až síťovité rudní textury. Drúzovité textury vznikly v drcených vápencích jako křemen-chalkopyritová mineralizace.

Převládajícím rudními minerály je sfalerit a galenit, méně je zastoupen chalkopyrit. Sfalerit je nejstarším rudním minerálem, galenit je více vyvinut v žilkovitém zrudnění v brekciovité zóně. Doprovodnými minerály jsou pyrit, arzenopyrit a pyrhotin.


V širším okolí je možné navštívit další lokality, např. Nedvědice-mramor, Nedvědice - rula, Věžná - hadec nebo Rožná


Češková L. (1967): Polymetalické zrudnění ve Švařci u Štěpánova (svratecká klenba moravika). – Čas. Mineral. Geol., 12, 2, 107-114.

Houzar S., Hrazdil V., Malý K., Pfeiferová A. a Sadílek J. (2000): Charakteristika pozůstatků po starém dolování Ag-Pb-Cu rud ve štěpánovském rudním revíru, západní Morava. – Vlastiv. Sbor. „Západní Morava“, 116-137, SokA Žďár nad Sázavou a Třebíč.

Houzar S. a Malý K. (2002): Přehled mineralogie, ložiskových poměrů a historie štěpánovského rudního revíru na západní Moravě. – Acta Mus. Moraviae, Sci. Geol., LXXXVII, 5 – 59.

Malý K. (2000): Mineralogie polymetalických rudních výskytů ve svratecké klenbě moravika. – MS disertační práce, ÚGV, PřF, Masarykova iniverzita v Brně.

Malý K. a Dobeš P. (2001): Stable isotope and fluid inclusion study of epithermal polymatallic mineralization near Štěpánov nad Svratkou (Svratka dome, Moravicum). – Věstník ČGÚ, 76,1,15-21.