2. část - Nástin historie oblasti
III. Nástin historie oblasti
Oblast Žďárských hor se odedávna nazývala „die alte Berge“, tímto výrazem se zároveň označovaly i doly. Proto pojmenování patrně pochází odtud. To znamená, že nejstarší osídlení je spojeno s dolováním. V okolí Žďáru nad Sázavou se kutalo již ve 12. stol. Roku 1135 se ve Žďáře uvádí kostel, v jehož blízkosti se nacházely doly stříbrné. Jejich dnešní poloha je neznámá, obvykle jsou situovány do blízkosti vrchu Peperek (d´ Elvert 1866). Tento vrch se nachází u Velké Losenice, avšak odtud nejsou známy žádné doklady pro staré dolování. Uvedený Peperek může být zkomolenina starých pojmenování Bergwerk, Pochberg nebo Pochwerk, avšak s velkou pravděpodobností jde o vrch u Utína (havlíčkobrodský revír). Tento Puchperch, jak je vrh označován, se vyskytuje i v listině z r.1261.
Oblast Bystřicka před dávnými časy pokrýval hustý neproniknutelný prales, jen místy proťatý zemskou stezkou. Jedna odnož Trstenické stezky vedla někdy koncem 12. stol. i kolem Švarcavy (= Svratky, pojmenování pochází z germánského „swarta“ – černá voda, název snad souvisí s hornickou činností, tvořila prý zemskou hranici mezi Čechami a Moravou). Celá krajina však byla až na několik ostrůvků civilizace zcela prázdná. Ve větším počtu se tu lidé začali usazovat od začátku 13. stol., kdy celé horní povodí Svratky získal Štěpán z Medlova, který sem doslova násilně dovedl své poddané z jižní Moravy. Jeho sídlo se jmenovalo Děvičky (dnes ruina hradu na vrchu Děvín, Pálava). Hybnou pákou kolonizace bylo nerostné bohatství, které zdejší hory skýtaly.
Nejstarší osídlení spadá do doby slovanské. Ve 12. stol. tu vznikají první osady v souvislosti s kupeckou stezkou, která se u Olešnice napojovala na další větev Trstenické stezky. Již v této době stojí nad Štepánovem tvrz Hradisko, jež sloužila pro ochranu kupců. Mezi předkolonizační osídlení se řadí osada Dolní Čepí (v obci se nachází kaple sv. Václava s románskými základy patrně z konce 12. stol.(?). Dále Doubravník (je zmiňován v listině z r.1208, jeho jméno pochází ze staroslověnštiny a nad vsí stála románská rotunda, dnes barokní kaple sv. Máří Magdalény na kopci Bozinka), taktéž Drahonín je zmiňován r.1208. V osadě Černvír se nachází barokně přestavěný kostel, připomíná se jako samostatná enkláva s tvrzí, zaručeně stál již r. 1200. Dále snad i osada Vír, dle pramenů existovala již r.1047 (další zmínka je z I. pol. 12. stol.). K nejstarším místům se řadí i Dalečín (nejde však o Daletice z listiny Opatovické z r.1073). Přesto patří k nejstarším osadám, kostel dle archeologického průzkumu stál již v polovině 13. stol. R. 1349 se připomíná jako hornická osada pánů z Tasova a Lomnice. Na místě dnešního Jimramova dříve stála osada patřící litomyšlskému klášteru, kterou si násilně přisvojil Jimram z Medlova (syn kolonizátora Štěpána) a pojmenoval ji po sobě. Avšak první písemná zmínka je z r. 1392, kdy se uvádí tvrz v Jimramově. Ale zdejší kostel je starší než samotné městečko a byl vystavěn patrně někdy kolem poloviny 13. stol. a osídlení bylo rozptýlené při cestě na Dalečín. Rozhodně však kostel i s osídlením stál r. 1200. U některých lokalit- Černvír, Dalečín a Jimramov- se jeví možná vazba na východní Čechy(?).
Celé území horního povodí Svratky patřilo olomouckému biskupství, než bylo dáno biskupem Robertem r. 1208 Štěpánu z Medlova. Dle pověstí ale pocházel prapředek pánů z Pernštejna z dnešního Ujčova, pověst nám dokonce udává i datum- 564 n. l.!? Je snad tato osada skutečně jednou z nejstarších vsí? Prapředek pánů z Pernštejna se prý jmenoval Vaněk a netřeba popisovat notoricky známou legendu o tom, jak hrdinsky skolil zubra, a tak jej dostal dědičně do znaku. Vaněk byl uhlíř a kolem Ujčova ve středověku skutečně kvetlo uhlířské řemeslo, snad v době, kdy pověst získávala onu konkrétní podobu. Hlavní vlna kolonizace vedená pány z Medlova (vnuk kolonizátora Štěpána, taktéž Štěpán, se r.1285 poprvé píše „de Perenstein“) skončila v I. pol. 13. stol. Tehdy vznikly osady jako Štěpánov (1285), Bystřice (PPZ r. 1220) a dnešní jádro Jimramova.
Zajímavá je otázka stáří kostela ve Vítochově, který je zasvěcen sv. Michaelovi archandělovi. Dle archeologických bádání vznikl až koncem 13. stol. (rok vzniku 1238 je patrně falzum), v presbyteriu (kněžišti) se nachází románská křtitelnice z poloviny 13. stol. Vědci soudí, že sem byla přenesena z kostela v Bystřici, který již tehdy stál. Lidové paměti ale posouvají výstavbu chrámu mnohem dále do historie. Dle četných legend dal kostel vystavit a posvětit na své pouti Moravou sv. Metoděj v 9. stol.! Cyrilo-metodějská tradice tu má i dnes silné kořeny. Jako samostatná ves se Vítochov připomíná r. 1217 (nejde-li o falzum). Stáří osídlení horního toku Svratky dokazuje i stáří hradu Zubštejna, který se do r. 1358 nazýval Lapis (česky později Kámen). Podle pověsti dal hrad zbudovat uhlíř Vaněk po zdolání zubra a z hradu si učinil sídlo. Hrad je považován za jeden z nejstarších panských sídel na Moravě. Odvážné domněnky udávají vznik první podoby hradu Lapis k roku 1031, kdy byl ustanoven správcem Moravy Břetislav a ihned dal založit množství obranných hradů (tzv. soustava břetislavských hradů). Logicky se dá usuzovat, že hrad s latinským jménem mohl vzniknout v 11. stol., nejpozději o století dál, když ve 13. stol. se začíná v českých zemích prosazovat němčina. Tyto úvahy potvrdil i archeologický průzkum vedený dr. Menclovou v 60. letech 20. století. Avšak někteří badatelé jeho výsledky zpochybňují.
Probošt doubravnického kláštera Vojtěch (syn koloniozátora) se psal po Kameni (de Lapide), takže domnělé doly pod Zubštejnem skutečně mohly patřit tomuto klášteru. O dolu pod Zubštejnem se zmíním v další kapitole.
Skončil stručný výčet nejstarších lokalit, které jsou s hornictvím těsně spojeny. Když uvážíme, co tato hornatá a neúrodná země mohla prvním obyvatelům kromě kamenitých „nízkoproduktivních“ polí dát, byly to nerostné suroviny a lesy plné zvěře. Vznik nejstarších sídel je tedy pevně spjat s prvními pokusy o těžbu drahých kovů.